Zanzibar

Díky Adél soutěžení v Souboji nevěst jsme dostali možnost se podívat několik tisíc kilometrů daleko – na sluncem zalitý Zanzibar. Moc dlouho jsme neváhali, sehnali jsme letenky a v listopadu 2017 si začli balit kufry. U nás v čechách bylo tou dobou nějakých 10 stupňů, takže na letiště jsme jeli v bundách, kalhotech a svetrech, za kulicha by se nikdo v tom větru nemusel stydět. Dostatečně nabriefovaní díky Pavlíně z Grandafrika.cz přes Istanbul doletěli až na Zanzibar a tem jsme celý týden zažili skutečný ráj na zemi. A nebylo to jen o komfortu hotelu, krásných plážích a slunečném počasí. Bylo to hlavně o lidech, o poznávání, kultuře, přírodě i zvířatech.

Zanzibar

Po celkem devítihodinovém letu z Prahy s přestávkou s Istanbulu jsme se ocitli po půlnoci na malém a pro nás evropany zastaralém letišti. Zvyklí na obrovské haly, klimatizace a hromady obchodů jsme byli překvapení. Po nezbytné celní kontrole a uhrazení 50 dolarů za víza jsme si vyzvedli kufry (od dvou postávajících chlapíků v reflexních vestách) a hned se nás chopil další a kufry nám vezl kamsi do tmy z haly pryč. Celkem jsme se lekli, z letištní haly přímo na hlínu a kamsi do tmavé noci, ale dovedl nás i s kufry na parkoviště až k našemu řidiči, který už tam čekal. Čekala nás pak cesta lehce přes hodinu až k hotelu Diamonds La Gemma dell’Est.

Neskutečně rozlehlý hotelový resort, který je celý protkaný sítí zahrad, krásných cestiček, různých stromů a zeleně. Oproti evropským hotelovým komplexům si ale nepřipadáte skoro jako v hotelu, protože tady nenajdete několikapatrové budovy s výtahy a kýčovité monumenty. Všechno bylo dělané ve snaze co nejvíc zapadnout do místní přírody. Ubytovali jsme se ve velkém pokoji s manželskou postelí a obří terasou s výhledem do zahrady a hlavně na západ, takže jsme měli každý večer krásnou podívanou.

Zanzibar, konkrétně větší jižní ostrov Unguja, je po celý rok stále zelený a v závislosti na ročním období i plný darů místní přírody. My jsme zažili sezónu ananasu a maracuji (passionfruit), která se pro mě stala doslova božskou manou. Určitě stojí za to vyrazit z některým z průvodců po ostrově a navštívit co nejvíc z toho, co Zanzibar nabízí.

Stone Town

Hlavní město ostrova, kde se nachází i letiště. Je plné života a kultury, obzvlášť v jeho staré části ve všemožné spleti uliček a několikapatrových domů, které jsou nalepené jeden na druhém. Pokud se zeptáte místních, tak narazíte dokonce na několik domů, v kterých se narodil slavný zpěvák Fredie Mercury. S naším průvodcem jsme tu strávili několik hodin a to jsme ho v podstatě proběhli, ale na každém rohu narazíte na něco jiného, ať je to restaurace, obchod, nebo třeba nejvetší místní trh Darajani Market. Tady najdete neskutečné množství ryb, mořských plodů, chobotnic, ale i drůbeží maso, ovoce, zeleninu, v podstatě všechno na co si vzpomenete. Rybí trh poznáte už z dálky jeho typickou vůni, která nám, lidem zvyklým kupovat ryby mražené zavakuované v silných plastových sáčcích, přijde odporná. Stačí si ale uvědomit, že tyhle ryby jsou ulovené dnes ráno a jejich cesta sem trvala maximálně pár hodin, spíše desítek minut.

Spicy Tour

Protože byl Zanzibar hlavně transitním ostrovem, přes který v historii prošlo desítky tisíc otroků do celého světa, najdete tady směsici různých kultur, ale hlavně chutí a koření. Asi nejznámější je na ostrově hřebíček, o kterém si většina lidí mylně myslí, že odsud pochází. Přesto že ho sem dovezli z Indie ale více než 60% dnešní světové produkce hřebíčku pochází právě odsud. V jeho sezóně tak můžete ve vnitrozemí narazit na místa, kde se kolem silnice ještě zelený hřebíček suší rozložený na dekách a plachtách na zemi a nádherně voní. Kromě hřebíčku se zde ale pěstuje mnoho dalšího, od pepře, přes vanilku, skořici (nevěděli jsme, že skořice je kůra stromu) a z kořene skořicovníku se dělá tygří mast. Na místních farmách pěstují i zázvor, různé druhy banánů, citrusů a hlavně limetky. Jsme asi postižení dnešní dobou, zvyklí, že všechno najdeme v supermarketu na dosah ruky, ale pro mě byla spicy tour jedním z nejsilnějších zážitků. Viděl jsem jak všechno roste, jak se sklízí, ke všemu mohl přivonět i všechno ochutnat!

Jozani Forest

Na jihovýchodě ostrova, v místech hluboko v džungli, je přírodní rezervace o rozloze několika desítek hektarů. Je plná zvířat, která si postupně částečně zvykla na turisty, kteří se sem jezdí dívat, a protože nejsou turisté pro místní zvířata hrozbou, můžete se k nim dostat v podstatě na dosah ruky. Nejvíc profláklé jsou tu “Columbus Red Monkey”, endemitický druh menší opice, které nikde jinde na světě nenajdete. Když přijedete na kraj pralesa ve správnou denní dobu, můžete je zastihnout podél silnice jak hodují na ovocných stromech u okraje pralesa.

Cheetah’s Rock

Ne všechna zvířata na Zanzibaru mají to štěstí, že mohou běhat ve volné přírodě a nestanou se kořistí nějakých lovců či překupníků. O taková, kterým je jakýmkoli způsobem ublíženo, se stará právě Jenny. Původem němka založila ochranou stanici před několika lety a pomalu ale jistě se její projekt rozrůstá. Samozřejmě naráží na finanční problémy a také na dostatek prostoru, ale dělá všechno proto, aby se zvířata zde cítila spokojená. Oproti normální ZOO sem návštěvníci chodí pouze jednou týdně, takže doporučuji si udělat rezervaci předem. Za ten zážitek to ale stojí. Celý projekt Jenny staví tak, že my jsme na návštěvě u zvířat ve výběhu. Je čistě jen na nich, zda a jak nás přijmou ve svých domovech. Musíme se tedy chovat podle pravidel, která jsou pro každé zvíře jiná, pokud je ale dodržíme, zvířata se nám odmění bezprostředností a důvěrou. Díky tomu jsme tak měli možnost krmit zebru, nechat po sobě skákat lemury, strkat lvovi Aslanovi maso do tlamy nebo si hladit tygra a geparda.

Zanzibar mě naprosto dostal. Nikdy v životě jsem se na nějaké místo nechtěl vrátit tolik, jako sem. Naprosto mě pohltila a vtáhla jeho atmosféra a nejvíce asi lidé. Místní mluví nejvíce svahilsky, bez problémů se s nimi domluvíte ale anglicky, protože je to jejich druhý oficiální jazyk. Jsou milí, rádi Vám poradí. A s hotelovým personálem, který se choval vždy naprosto profesionálně a byl neuvěřitelně milý, až mi to bylo kolikrát hloupé, jsme si vytvořili nádherný vztah. Každý večer jsme sedávali s několika barmany skoro o samotě na baru u bazénu a povídali si o tom, jak se jim žije. Bavili jsme se o životních podmínkách, práci, rodině i zábavě. O místních zvyklostech a tradicích. Díky nim jsme získali další cenný pohled na zemi tak vzdálené od té naší. Díky Fredymu, Salumovi, Steviemu a dalším z La Gemma!

Kompletní galerie